Auta, zbraně, lvi

Měli by být lvi jako domácí mazlíčci legální? Samozřejmě!

Auta, zbraně, lvi. A třeba také elektrické rozvody neo plynové spotřebiče. Radioaktivní materiály, chemikálie. Tlakové nádoby. Letadla.
To jsou jen ukázky kategorií předmětů (pokud tedy lva považujeme za předmět), které jsou nějakým způsobem nebezpečné. Dokonce natolik nebezpečné, že zákonodárce považoval za nutné (a měl k tomu dobrý důvod) nějakým způsobem omezit jejich vlastnictví, nakládání s nimi nebo jejich používání.

Médii čas od času probleskne zpráva podobného ražení, jak je uvedeno v odkazu
“Lev usmrtil majitele”. Jindy zase “Zbraně zabíjely …”. Nebo třeba “Pes usmrtil v Přerově dítě”. O statistikách mrtvých při dopravních nehodách ani nemluvě.

Jak to vše spolu souvisí? Jedná se o oblasti lidské činnosti, které vykazují míru nebezpečnosi větší než malou a které proto zákony nějakým způsobem regulují.

Někdy se objeví diskuse, zda je v té nebo oné oblasti regulace namístě. Nevím jak jste na tom vy, ale já například mnohem raději létám letadlem, které řídí pilot s licencí. Také mnohem raději na silnicích potkávám auta řízená řidiči s řidičákem (oproti tomu k smrti nerad potkávám třeba tohoto: https://www.novinky.cz/krimi/387909-zdrogovany-muz-se-zakazem-rizeni-ujizdel-policistum-v-ukradenem-aute.html). Také raději používám elektrospotřebič, mám-li alespoň elementární důvěru v jeho bezpečnost.

Zdá se tedy, že při zacházení s nebezpečnými předměty je určitá regulace v pořádku. Stav techniky v mnoha oblastech o světelné roky předběhl schopnostii lidských smyslů. V autě běžně jezdíme rychlostmi 90-130-200 km/h (to poslední samozřejmě jen v Německu na dálnici, že ..), zatímco schopnosti našich smyslů stále odpovídají maximálně rychlosti naší chůze, popř. běhu – řekněme max. 15 km/h. Při jakémkoli rychlejším pohybu už naše smysly nestačí: začínáme narážet do překážek i do sebe navzájem. Jedinou záchranou je dohodnutí pravidel. Tedy – dohodneme se, že budeme jezdit vpravo a můžeme se spolehnout, že se nenajde žádný idiot, co jako na potvoru pojede vlevo (v Anglii to platí naopak).

Diskuse tedy nemá být o tom, zde regulovat či nikoli. Diskuse má být o tom, zda je regulace v dané oblasti dobře nastavená a vyvážená. Na jedné straně tak, aby dostatečně ochránila společnost, na druhé straně aby zbytečně nebránila v profesní či zájmové činnosti. Pro všechny zúčastněné strany je výhodné, jsou-li pravidla jasná a přehledná. Je-li to potřeba, mohou být přísná – v tom není problém. Obecně platí, že čím větší riziko, tím přísnější pravidla. Pro získání řidičáku je třeba prokázat zdravotní stav, absolvovat autoškolu a složit zkoušky. Pro získání zbrojního průkazu jsou pravidla přísnější – je potřeba prokázat zdravotní stav, složit zkoušky a ještě prokázat trestní bezúhonnost a spolehlivost. V některých případech je vyžadováno vzdělání a následně ještě určitá doba praxe (viz třeba vyhláška č. 50/1978 Sb. o odborné způsobilosti v elektrotechnice).

Problém nastává, pokud jsou pravidla příliš restriktivní, nejasná nebo pokud je udělení příslušného oprávnění ponecháno na subjektivní vůli úředníků. Taková situace nastala (mimo ČR téměř v celé EU) v oblasti civilního držení zbraní, kdy úředníci mohou rozhodovat komu ano a komu ne, popř. že nikomu ne. Je-li systém takto pokřivený, otevírá se prostor pro korupci, obcházení pravidel nebo černý trh. Taková situace neprospívá nikomu, celkové bezpečnosti už vůbec ne. Nebo byste se snad cítili bezpečněji v situaci, kdy se dá řidičák koupit na černém trhu?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*