Slovo úvodem

Svět je krásné místo k životu. Dostalo se nám toho privilegia, že žijeme v jedné z nekrásnějších částí světa a ve společnosti, která je vyspělá a bohatá.  Vyspělost a bohatství Evropy nevznikly samy od sebe, jsou výsledkem tisíciletého úsilí našich předků. Po tisíciletí lidé usilovali o nakové uspořádání, které by bylo co nejprospěšnější pro co nejširší okruh lidí. Postupovali metodou pokusu a omylu, různé společenské systémy vznikaly a zanikaly. Často docházelo k válkám, povstáním, revolucím. Nevyhnuli jsme se ani masovému vyhlazování celých národů.

Výsledek jistě není dokonalý, ale je přesto velmi dobrý. Žijeme v materiálním blahobytu, máme přístup k čisté vodě, zdravotní péči a kvalitnímu vzdělání. Můžeme cestovat. Dožíváme se věku, o kterém by se lidem před sto lety ani nesnilo.

Toto vše je možné jen a pouze díky liberální evropské civilizaci postavené na antických a křesťanských základech a morálních hodnotách.

Tuto civilizaci jsme dostali jako dědictví. Nemáme ale žádnou záruku, že bude existovat provždy. Naopak. Celá naše civilizace čelí řadě hrozeb. Některé z vnějšku, jiné zevnitř. Některé si uvědomujeme, jiné ne.

Pokud chceme žít dál naším, evropským stylem života, máme povinnost naši civilizaci také bránit a pečovat o ní. Pokud rezignujeme na obranu našich hodnot, pokud dovolíme, aby nám byly uloupeny, může evropská civilizace, tak, jak ji známe, zaniknout. Není to nereálné – v historii zanikla celá řada civilizací. Nedovolme, aby ta naše byla jen další v řadě.