Historie Židů, Izraele a izraelsko-palestinský konflikt

Historie Židů, Izraele a počátky izraelsko-palestinského konfliktu v kostce.

První video názorně ukazuje, jak se během historie proměňovala politická situace na území dnešního Izraele a Palestiny, a to od roku 750 př. n.l. do r. 1917.

V roce 750 př. n.l. bylo území Blízkého východu rozdělené mezi mnoho malých království, na které ze severovýchodu doléhala mohutná Asyrská říše a z jihozápadu se tlačíl Egypt. Mezi nimi bylo i království Izrael. Tyto malé státy v roce 722 př.n.l. zabrala Asyrská říše. O století později Asyrská říše s hlavním městem Ninive padla a začala vzrůstat Babylónská říše. Blízký východ se na nějakou dobu dostal pod kontrolu Egypta, ale Babylóňané postupně získali navrch. Po obsazení Jeruzaléma zde v roce 586 př. n.l. došlo k povstání proti Babylóňanům, které bylo potlačeno a většina obyvatelstva se jako otroci dostala do Babylónu. V roce 539 př.n.l. vzrůstající Perská říše spolkla území Babylónského státu, nový král propustil Židy ze zajetí a ti se mohli vrátit do Jeruzaléma. Z této doby se datuje panování krále Šalamouna, stavba prvního Jeruzalémského chrámu a sepsání Tóry. V roce 334 př. n.l. se na vojenské tažení vydal Alexandr Makedonský, který postupně obsadil většinu Blízkého východu a Egypt. Alexandr po desetiletém tažení v r. 323 př.n.l. umírá v Babylónu a jeho říše se rozpadá na několik následnických států ovládaných jeho generály. Judea se dostává pod kontrolu Ptolemaiovců panujících v Egyptě. V této době se Židé usazují v Alexandrii a Tóra je přeložena do řečtiny. V roce 63 př. n.l. je Jeruzalém dobyt římskými legiemi. V Judei dojde ke dvěma významným revoltám proti Římu, které jsou ovšem násilně potlačeny, což vede až k rozboření chrámu v roce 70 n.l. Při druhé revoltě v roce 132 n.l. je město dobyto a většina obyvatel zabita. Židé se v této době usidlují po území celé Římské říše. Po rozpadu na Říši západo- a východořímskou v Judei začne převažovat křesťanství a Židé jsou pronásledováni. V 7. století začíná arabská expanze na Blízký východ, Severní Afriku a do Španělska. Židé tuto expanzi v některých případech podporují, protože doufají v lepší podmínky. Arabové jsou nábožensky tolerantní, Jeruzalém se stává svatým místem třech monoteistických náboženství (židovství, křesťanství a islámu). Židé se spolu s Araby dostávají do Španělska, kde v této době tvoří 5% populace. V křesťanské Evropě jsou Židé naopak vnímáni jako ti, kteří zabili Ježíše, přesto jsou tolerováni jako zprostředkovatelé a obchodníci mezi křesťany a muslimy. Tak se jim daří se uchytit v celé západní Evropě (okolo r. 1000 n.l.). V 11. století začíná expanze Turků, pod jejichž nadvládu se dostává i Jeruzalém, čímž jsou znemožněny cesty poutníků na svatá místa. Odpovědí křesťanského světa jsou křížové výpravy, které vyústí ve vznik Jeruzalémského království. V roce 1347 se z přístavu Caffa na Černém moři začne do celé Evropy i na Blízký východ šířit čermá smrt (mor), který zabije téměř polovinu populace. Šíří se pověsti, že na nemoc mohou Židé, kteří otrávili studny, což má za následek jejich pronásledování a vyhánění. Stejně tak ve Španělsku, které se mezitím stalo křesťanským, dává král Židům na vybranou – konvertovat nebo odejít. Vetšina Židů nachází útočiště v Otomanské říši, kde jsou vítáni. Ze západní Evropy orcházejí také do Polsko-Litevského království (16. století). V roce 1648 se ale situace mění, dochází k povstání kozáků na Ukrajině, které má za cíl šlechtu a Židy. V 18. století Polsko-Litevské království postupně slábne a je stále více okrajováno okolními mocnostmi. Velká část židovského obyvatelstva (900.000 lidí) se tím ocitá na území Ruska, kde se rychle stávají cílem pronásledování (pogromů), především na území dnešní Ukrajiny. V 19. století pak velká část Židů emigruje do USA a západní Evropy, kde se mezitím situace změnila a imigrační podmínky jsou příznivější. V roce 1897 se v Basileji koná první sionistický kongres, kde je otevřena myšlenka získání nové vlasti Židů na území Palestiny. O pár let později propuká 1. světová válka. Otomanská říše v této válce bojuje po boku Německa. Když Británie hledá podporu u Židů, slíbí britský ministr Althur Balfour otevřeným dopisem podporu myšlence zřízení nového státu Izrael. Po pádu Otomanské říše se Jeruzalém dostává do správy Velké Británie. Zde začínají události, které předznamenávají začátek Izraelsko – Palestinského konfliktu.

Izraelsko – Palestinský konflikt od roku 1917 do současnosti:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*