Parkovací zóny

Parkovací zóny mě vytáčejí pokaždé, když mě okolnosti donutí jet autem do Prahy. Soudě podle reakcí v tisku i online, nejsem v tom sám. Co je ale skutečná příčina vzniku parkovacích zón?

Parkovací zóny ve skutečnosti představují jistou formu přivlastnění majetku, který by měl sloužit celé veřejnosti (tj. ulic města) určitou poměrně úzkou skupinou lidí (tj. obyvatel dané městské části). Tito obyvatelé se domnívají, že jen proto, že mají v dané městské části bydliště, mají jaksi nárok na zvýhodněné parkování. Bohužel, vzhledem k tomu, že obyvatelé jsou zároveň voliči v komunálních volnách a protože městskou část spravují politici těmito obyvateli zvolení, jsou schopni si tento svůj pseudonárok prosadit.

Parkovací zóna je moderní ekvivalent Sherwoodského lesa, kde místní olupují pocestné.

Jakýkoli přednostní či dokonce výhradní nárok místních obyvatel na veřejná prostranství v dané oblasti je přitom nesmysl. Veřejné prostranství z definice musí sloužit bez rozdílu všem, místním i přespolním. Dokonce musí sloužit univerzálně všem lidem, bez ohledu na to, zda jsou občany dané země nebo nikoli. Pokud přijmeme myšlenku, že přístup k užívání veřejného prostranství může být jakkoli omezen, dopouštíme se velmi hrubé diskriminace, ne-li omezování osobní svobody.

Pokud tento princip dotáhneme ad absurdum a představíme si svět, ve kterém je přístup ke jakýmkoli veřejným statkům určitým lidem nebo skupinám odpírán, dostáváme do rázem do Orwellovského světa nesvobody. Dokonce i ve středověku, kdy se na silnicích, mostech a u městských bran platilo mýto, nebyli procházející omezování podle žádných dalších kritérií. Zaplatili – buď pevnou taxu, nebo podle hodnoty prováženého zboží – a pokračovali v cestě.

Můžete namítout, že parkovací zóny jsou nutné, aby v ulicích vůbec bylo k hnutí. Ve skutečnosti je příčina jinde: ulice jsou plné aut jen proto, že jejich vlastníci přenášejí své náklady vlastnictví na společnost. Jednoduše – chtějí vlastnit auto, ale nechtějí platit férovou cenu za jeho parkování. Nechtějí si koupit či pronajmout pozemek, na kterém by auto mohli parkovat. Ano, v centrech velkých měst by takový pozemek byl velmi, velmi drahý nebo je úplně nedostupný. Mohou si tedy pořídit pozemek na kraji města, za městem, na vesnici …. a pro své auto si v případě potřeby zajet městskou dopravou. Cokoli z toho by představovalo, že majitel auta nese férové náklady vlastnictví. Ovšem nic z toho majitele aut ani nenapadne. Přeci je jednodušší vymoci si na místních politicích zřízení parkovacích zón. Tak dostanou zadarmo (nebo za mírný poplatek, který ale zdaleka neodpovídá férové ceně) k dispozici parkovací místo ve své čtvrti. A mimopražští ať sem nejezdí, svými auty tady stejně jenom překážejí.

Ovšem, vážení Pražáci (teď nově i Brňáci, zachvíli třeba Ostraváci, Plzeňáci, Budějičáci …) – až budou všede parkovací zóny, budou vám vaše auta už úplně k ničemu, protože s nimi nebudeme mít kam jezdit. Tady, jezdit zatím ještě můžete, ale zastavit a zaparkovat, to už nepůjde.

Proto navrhuji zákonný zákaz vytváření parkovacích zón i jakékoli jiné diskriminace v užívání veřejných prostranství. Současně vybízím zákonodárce k tomu, aby vytvořili systém, ve kterém by každý musel spravedlivě nést náklady vlastnictví svého majetku, včetně aut. Jinými slovy – vlastník auta si musí na své náklady zabezpečit místo pro dlouhodobé parkování svého miláčka. Koupit nebo pronajmout pozemek či stání v garáži. Takové místo mít trvale k dispozici po celou dobu vlastnnictví auta, a využívat ho pro dlouhodobé parkování.

Ve chvíli, kdy toto bude zákonná podmínka vlastnictví auta (tj. bez zajištěného parkování si auto prostě nezaregistrujete), budou najednou centra měst o poznání volnější, aut zde ubyde a zaparkovat už nebude problém. Krátkodobé parkování kdykoli potom může být volně dostupné pro každého a třeba i zadarmo. Nebude problém kamkoli dojet, bez stresu zaparkovat, vyřídit si potřebné.

Pro info – já parkuji na svém.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*